blog
14. března 2010 v 13:09 | klarrrinka
Na tento blog nechodím a tak kdybyste se chtěli podívat na můj jiný blog, tak klikněte sem.
Pokud budu mít někdy čas, tak sem dám nějaký článek. Ale nevím, jestli se sem ještě vrátím. Takže můj oficiální blog je klarrrinka.blog.cz.
ahojky
30. listopadu 2009 v 20:10 | klarrrinka
ahojky dlouho jsem tu nebyla že? no protože teďka vůbec nemám čas atd........ Doufám, že jste to pochopili...díky:)
Michaela Badinková
14. dubna 2009 v 20:17 | klarrrinka
|
Michaela Badinková
narozena 25. 1. 1979 v Malackách na Slovensku
Herectví ji lákalo odjakživa. Ještě na základní škole začala chodit do dramatického kroužku, odkud to měla již jen krůček k vysněnému účinkování v divadle. Zkušenosti sbírala postupně v bratislavském dětském divadle Úsmev, Divadle Andreja Bagara v Nitře a v Bábkovom divadle v Žilině. Spolu s hraním ale také studovala - nejprve hudebně-dramatický obor na Státní konzervatoři v Bratislavě a poté činoherní herectví na pražské DAMU.
První hlavní roli před filmovou kamerou si vyzkoušela rovněž na Slovensku v pohádce Juraj Kováč. Poté se objevila v několika epizodních rolích ve filmech i seriálech natáčených zahraničními produkcemi, mimo jiné například v kanadském seriálu The Immortal. U nás se proslavila rolí Aničky ve filmu Dušana Kleina Jak básníci neztrácejí naději. O rok později ji tentýž režisér obsadil do jedné z hlavních rolí v nekonečném televizním seriálu Ulice.
Kromě toho ji můžeme pravidelně vídat i v divadle. Jako host si zahrála například v pražském Paláci Blaník v muzikálu Miluji tě, ale...,v divadle Pyramida na pražském Výstavišti v muzikálu Pomáda nebo v divadle ABC v dramatu Anna Karenina. Její domovskou scénou je ale Divadlo Na Fidlovačce, kde ztvárnila například Eržiku v Baladě pro banditu, Káču v Divotvorném hrnci či Millie Dillmount v Hledá se muž. Zn. Bohatý!. Za tuto roli byla v roce 2005 dokonce nominována na Cenu Thálie v kategorii muzikál.
Řekl o postavě ze seriálu Ulice:
Dnes už je Lenka takové mé druhé já. Hodně věcí máme společných, protože je v mém věku a prochází podobnými životními peripetiemi jako já - až na jednu. Zatímco Lenka neustále hledá svou životní lásku, já jsem ji už naštěstí našla. Ale jinak se ve svém životě dostávám do podobných situací jako ona. Proto se mi ta role hraje dobře. Také mě na ní baví, že je pokaždé jiná, protože je vlastně obrazem člověka, který neustále potkává nové lidi a seznamuje se s novými věcmi. A to je vždycky zajímavé.
Kristýna Maléřová+ fotečky+mini životopis
12. února 2009 v 14:15 | klarrrinka
|
Kristýna Maléřová
Absolventka Janáčkovy konzervatoře v Ostravě nastoupila hned po škole do stálého angažmá Těšínského divadla v Českém Těšíně. Zahrála si jednu z hlavních rolí v německém snímku Absurdistán, se kterým soutěžila o hlavní cenu ve 27. ročníku festivalu nezávislých filmů Sundance, jenž se každoročně koná v Park City v Utahu. Režisér snímku Veit Helmer ji objevil mezi šesti sty uchazečkami z bezmála třiceti zemí světa. Po natáčení o ní prohlásil, že je úžasný talent, a tak je možné, že se Kristýna stane další mladou Češkou, jež okouzlí Hollywood. Menší roli si Kristýna zahrála i v novém snímku Juraje Jakubiska Bathory.
Anna Fixová
12. února 2009 v 14:09 | klarrrinka
|
Anna Fixová
Povolání: Herečka
Věk: 24
Datum narození: 17. 03. 1984
Místo narození: Praha, Československo
Znamení: Ryby
Věk: 24
Datum narození: 17. 03. 1984
Místo narození: Praha, Československo
Znamení: Ryby
V divadelním světě se pohybovala již odmalička. Její dědeček býval nějakou dobu dramaturgem v Národním divadle a poté se stal ředitelem Divadelního ústavu v Praze, babička byla členkou souboru pražského Divadla Jiřího Wolkera (dnešní Divadlo v Dlouhé), teta zase vystupuje v pražském Studiu Ypsilon. Annina maminka byla dlouhou dobu dramaturgyní Městského divadla v Mostě, později působila nějaký čas v divadle ABC, dnes je v Divadle A. Dvořáka v Příbrami.
Anna je proto na jevišti jako doma. Její první herecké zkušenosti sahají již do útlého dětství, kdy se pravidelně začala objevovat v epizodních roličkách na scéně mosteckého divadla. Herectví přišla na chuť, a tak se vrátila do svého rodiště, aby zde vystudovala Pražskou konzervatoř.
V průběhu studií účinkovala v zájezdovém představení (hra Simona Williamse Polib tetičku, kde ztvárnila roli Didi), poté se představila v absolventských představeních DIKu.
Ještě před ukončením konzervatoře vyhrála konkurz na roli Moniky v nekonečném seriálu Ulice, díky němuž se dostala do povědomí televizních diváků.
V současné době rovněž hostuje v pražském A Studiu Rubín v představení Miriam od Lenky Lagronové.
Anna je proto na jevišti jako doma. Její první herecké zkušenosti sahají již do útlého dětství, kdy se pravidelně začala objevovat v epizodních roličkách na scéně mosteckého divadla. Herectví přišla na chuť, a tak se vrátila do svého rodiště, aby zde vystudovala Pražskou konzervatoř.
V průběhu studií účinkovala v zájezdovém představení (hra Simona Williamse Polib tetičku, kde ztvárnila roli Didi), poté se představila v absolventských představeních DIKu.
Ještě před ukončením konzervatoře vyhrála konkurz na roli Moniky v nekonečném seriálu Ulice, díky němuž se dostala do povědomí televizních diváků.
V současné době rovněž hostuje v pražském A Studiu Rubín v představení Miriam od Lenky Lagronové.
Lenka Vlasáková
12. února 2009 v 10:48 | klarrrinka
|
Lenka Vlasáková
Povolání: herečka
Věk: 36
Datum narození: 27. 04. 1972
Místo narození: Praha, Československo
Znamení: Býk
Věk: 36
Datum narození: 27. 04. 1972
Místo narození: Praha, Československo
Znamení: Býk
Lenka Vlasáková je často obsazovaná česká filmová a divadelní herečka. Po gymnáziu v Praze 9 vystudovala DAMU, hostovala v Divadelním spolku Kašpar a sedm let byla v angažmá v Divadle Rokoko. Její první rolí byla Houpačka (1990) režisérky Věry Plívové-Šimkové. Mezi její velké filmové role patří Tereza z Paralelních světů a Českým lvem oceněná Lea ze stejnojmenného filmu (1997). Hrála také v mnoha televizních inscenacích a seriálech.
Filmové role Lenky Vlasákové
- Houpačka (1990) - role Lucie
- Zpráva pro příští století (1993) - role Kateřiny
- V den psa (1994) - role Kateřiny
- Zamřížovaný charleston - role Dášy Sommernitzové
- Prima sezóna (1994) - role Májové kouzelnice
- Lea (1996) - hlavní postava Lea
- První a poslední (1997) - role Lucie
- Na lavici obžalovaných justice (1998) - role Dany Váchové
- Paralelní světy (2001) - role Terezy
- Udělení milosti se zamítá (2002) - role Blajerové
- Hvězda života (2002) - role Drahomíry
- Útěk do Budína (2002) - role studentky Jany
- Voda se šťávou (2003) - role Anny
- Jak básníci neztrácejí naději (2004) - role sestry Ladislavy
Filmové role Lenky Vlasákové
- Houpačka (1990) - role Lucie
- Zpráva pro příští století (1993) - role Kateřiny
- V den psa (1994) - role Kateřiny
- Zamřížovaný charleston - role Dášy Sommernitzové
- Prima sezóna (1994) - role Májové kouzelnice
- Lea (1996) - hlavní postava Lea
- První a poslední (1997) - role Lucie
- Na lavici obžalovaných justice (1998) - role Dany Váchové
- Paralelní světy (2001) - role Terezy
- Udělení milosti se zamítá (2002) - role Blajerové
- Hvězda života (2002) - role Drahomíry
- Útěk do Budína (2002) - role studentky Jany
- Voda se šťávou (2003) - role Anny
- Jak básníci neztrácejí naději (2004) - role sestry Ladislavy
-Ulice (2009)-role Kateřina Nekonečná
Jean Paul Belmondo
9. února 2009 v 12:29 | klarrrinka
|
Jean-Paul Belmondo
Povolání: Herec
Věk: 75
Datum narození: 9. 04. 1933
Místo narození: Neuilly-sur-Seine u Paříže, Francie
Znamení: Beran
Věk: 75
Datum narození: 9. 04. 1933
Místo narození: Neuilly-sur-Seine u Paříže, Francie
Znamení: Beran
Jeho otec Paul Belmondo, původem Sicilan, byl sochařem a matka se vzdala kvůli rodině malířských ambicí. Jeho starší bratr Alain se stal ředitelem produkční firmy a sestra Muriel se prosadila jako tanečnice. V mládí se věnoval spíš různým sportům, zvláště vynikal v boxu. V šestnácti letech se nakazil tuberkulózou, a když se vrátil z ročního léčebného pobytu v Cantalském pohoří, byl rozhodnutý stát se hercem.
Od poč. 50 let působil v různých divadelních zájezdových souborech, ale vystupoval také v divadle Marigny. Po přípravném hereckém kurzu u Raymonda Girarda byl 1952 přijat na pařížskou Konzervatoř, kde pak čtyři roky studoval ve třídě Pierra Duxe. První výrazný jevištní úspěch zaznamenal teprve 1957 na scéně pařížského Théâtre Athenée úlohou Petruccia v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy.
Před film. kamerou začínal epizodními rolemi, než ho objevil mladý film. kritik a začínající filmař Jean-Luc Godard, který ho obsadil do svého krátkého snímku o rozchodu milenecké dvojice Charlotte et son jules (1958, Charlotta a její kluk). Godarda však jeho přirozený civilní projev zaujal natolik, že mu svěřil ústřední party také ve třech svých celovečerních filmech, jež patří ke stěžejním dílům nové vlny a oběma umělcům přinesly mezinárodní slávu a uznání.
Aniž se musel pokoušet o hlubší psychologickou charakteristiku, nastínil své postavy sebevědomých a svobodomyslných mladíků, osaměle revoltujících proti konvencím měšťácké morálky s bezprostřední přesvědčivostí a impulzivní živelností: bývalý obchodník s auty , zloděj, vrah a sebevrah Michel Poiccard v kultovním snímku U konce s dechem; potenciální milenec Alfred v komedii o manželském trojúhelníku Žena je žena; nezaměstnaný Ferdinand Griffon, prchající se svou milenkou (Anna Karinová) před policií a dvěma gangsterskými bandami, ve volném film. zpracování románu Lionela Whitea Bláznivý Petříček.
Posměšným pohledem, jaký se zračil v jeho pohublé tváří s výraznými rty a boxerským nosem, dokázal s mimickou strohostí projevovat nejen cynické pohrdání a světáckou lehkovážnost, ale vyjadřoval jím i dobrosrdečnou vychytralost, upřímnou radost a smysl pro komickou nadsázku. Ačkoliv svým zjevem nepředstavoval typ romantického krasavce, temperamentem, mužností a citlivou duší si podmanil diváky po celém světě, ať už ztělesňoval drsné gangstery (100 000 dolarů na slunci, Borsalino, Bezva finta), neohrožené ochránce zákona (Strach nad městem, Dobrodruh, Policajt nebo rošťák, Samotář), frivolní či elegantní svůdce (Veselé velikonoce, Zvíře), vynalézavé zlodějíčky a podvodníky (Velký šéf, Bezva finta) nebo sympatické dobrodruhy (Cartouche, Manželé z roku II) ve filmech nejrůznějších žánrů a kvalit.
V sérii filmů parodujících špionážní snímky (Muž z Ria, Muž z Honkongu a Muž z Acapulca) poprvé dokonale spojil svůj komediální talent s fyzickou zdatností, díky níž se nenechával zastupovat kaskadéry ani v těch nejnebezpečnějších scénách (činil tak až do pokročilého věku v mnoha dalších filmech). Ze stereotypu postav, které rozvíjel a obměňoval v rozmanitých variantách v 70. a 80. letech, se vymyká mj. úloha stárnoucího svérázného podnikatele Sama Liona, který se rozhodne zásadně změnit vlastní život tím, že se vydává za nezvěstného, a přitom tajně pomáhá své rodině, v melodramatu Cesta zhýčkaného dítěte (r. C. Lelouch).
Za svůj výkon byl oceněn Césarem 1988. Na konci 80. let se vrátil na jeviště divadla Marigny, kde vytvořil pod vedením Roberta Hosseina titulní party v Sartrově přepisu Dumasovy hry Kean (1987) a v Rostandově romantické komedii Cyrano de Bergerac (1990). 1973 založil produkční společnost Cerito Films, s níž se podílel na produkci mnoha svých filmů.
Projevil se i jako literární autor, napsal své paměti Trente ans et vingt-cinq films (1963, Třicet let a pětadvacet filmů) a předmluvu k výboru básní Arthura Rimbauda. 1963-66 byl prezidentem Asociace francouzských herců. 1991 obdržel z rukou ministra kultury Jacka Langa stužkou řádu Čestné legie. 1953-65 byl ženatý s tanečnicí Renée "Elodie" Constantovou, s níž má dcery Patricii (nar. 1954 - zem. 1997) a Florence (nar. 1959). 1989 se sblížil s o třicet let mladší Nathalií Thardivealovou.
Od poč. 50 let působil v různých divadelních zájezdových souborech, ale vystupoval také v divadle Marigny. Po přípravném hereckém kurzu u Raymonda Girarda byl 1952 přijat na pařížskou Konzervatoř, kde pak čtyři roky studoval ve třídě Pierra Duxe. První výrazný jevištní úspěch zaznamenal teprve 1957 na scéně pařížského Théâtre Athenée úlohou Petruccia v Shakespearově komedii Zkrocení zlé ženy.
Před film. kamerou začínal epizodními rolemi, než ho objevil mladý film. kritik a začínající filmař Jean-Luc Godard, který ho obsadil do svého krátkého snímku o rozchodu milenecké dvojice Charlotte et son jules (1958, Charlotta a její kluk). Godarda však jeho přirozený civilní projev zaujal natolik, že mu svěřil ústřední party také ve třech svých celovečerních filmech, jež patří ke stěžejním dílům nové vlny a oběma umělcům přinesly mezinárodní slávu a uznání.
Aniž se musel pokoušet o hlubší psychologickou charakteristiku, nastínil své postavy sebevědomých a svobodomyslných mladíků, osaměle revoltujících proti konvencím měšťácké morálky s bezprostřední přesvědčivostí a impulzivní živelností: bývalý obchodník s auty , zloděj, vrah a sebevrah Michel Poiccard v kultovním snímku U konce s dechem; potenciální milenec Alfred v komedii o manželském trojúhelníku Žena je žena; nezaměstnaný Ferdinand Griffon, prchající se svou milenkou (Anna Karinová) před policií a dvěma gangsterskými bandami, ve volném film. zpracování románu Lionela Whitea Bláznivý Petříček.
Posměšným pohledem, jaký se zračil v jeho pohublé tváří s výraznými rty a boxerským nosem, dokázal s mimickou strohostí projevovat nejen cynické pohrdání a světáckou lehkovážnost, ale vyjadřoval jím i dobrosrdečnou vychytralost, upřímnou radost a smysl pro komickou nadsázku. Ačkoliv svým zjevem nepředstavoval typ romantického krasavce, temperamentem, mužností a citlivou duší si podmanil diváky po celém světě, ať už ztělesňoval drsné gangstery (100 000 dolarů na slunci, Borsalino, Bezva finta), neohrožené ochránce zákona (Strach nad městem, Dobrodruh, Policajt nebo rošťák, Samotář), frivolní či elegantní svůdce (Veselé velikonoce, Zvíře), vynalézavé zlodějíčky a podvodníky (Velký šéf, Bezva finta) nebo sympatické dobrodruhy (Cartouche, Manželé z roku II) ve filmech nejrůznějších žánrů a kvalit.
V sérii filmů parodujících špionážní snímky (Muž z Ria, Muž z Honkongu a Muž z Acapulca) poprvé dokonale spojil svůj komediální talent s fyzickou zdatností, díky níž se nenechával zastupovat kaskadéry ani v těch nejnebezpečnějších scénách (činil tak až do pokročilého věku v mnoha dalších filmech). Ze stereotypu postav, které rozvíjel a obměňoval v rozmanitých variantách v 70. a 80. letech, se vymyká mj. úloha stárnoucího svérázného podnikatele Sama Liona, který se rozhodne zásadně změnit vlastní život tím, že se vydává za nezvěstného, a přitom tajně pomáhá své rodině, v melodramatu Cesta zhýčkaného dítěte (r. C. Lelouch).
Za svůj výkon byl oceněn Césarem 1988. Na konci 80. let se vrátil na jeviště divadla Marigny, kde vytvořil pod vedením Roberta Hosseina titulní party v Sartrově přepisu Dumasovy hry Kean (1987) a v Rostandově romantické komedii Cyrano de Bergerac (1990). 1973 založil produkční společnost Cerito Films, s níž se podílel na produkci mnoha svých filmů.
Projevil se i jako literární autor, napsal své paměti Trente ans et vingt-cinq films (1963, Třicet let a pětadvacet filmů) a předmluvu k výboru básní Arthura Rimbauda. 1963-66 byl prezidentem Asociace francouzských herců. 1991 obdržel z rukou ministra kultury Jacka Langa stužkou řádu Čestné legie. 1953-65 byl ženatý s tanečnicí Renée "Elodie" Constantovou, s níž má dcery Patricii (nar. 1954 - zem. 1997) a Florence (nar. 1959). 1989 se sblížil s o třicet let mladší Nathalií Thardivealovou.
Zde hledá